• 29/06-09/07/2015
  • 17/06-25/07/2015
  • 12/07-18/07/2015
  • dohráno
  • dohráno
  • dohráno
  • dohráno
  • Revizor
  • Don Juan

O hře

Marná lásky snaha

Překlad: Martin Hilský

Anglický název hry: Love´s Labour´s Lost (alternativní český název Lásky lichá lest sice zachovává aliteraci, ale výrazně posouvá smysl originálu).

Název hry v prvním kvartovém vydání z roku 1598: Žertovná duchaplná komedie zvaná Marná lásky snaha, jak byla provedena před Její Výsostí o posledních vánocích. Nově upravená a doplněná Williamem Shakepearem (A Pleasant Conceited Comedie called Loues labors lost. As it vvas presented before her Higness this last Christmas. Newly corrected and augmented by W.Shakespeare).

Anglický název hry v prvním foliovém vydání z roku 1623: Loues Labour´s lost.

Stručná charakteristika: Marná lásky snaha je především komedií jazyka, často dokonce o jazyce, "velkou hostinou jazyka" a ohňostrojem jazykového vtipu, který svou umělou stylizací i spontánní hravostí a dravostí může připomenout nejlepší Mozartovy komické opery. V kontextu Shakespearova díla představuje významný mezník, neboť Shakespeare v ní objevil svou komediální řeč a virtuózně předvedl summu renesanční rétoriky a poetiky jako strhující divadlo. Shakespearův tanec slov, přecházející z lyrické tóniny do polohy satirické, burleskní či nonsensové, vypovídá umělým, složitě strukturovaným a stylizovaným jazykem o lidské přirozenosti. Za filigránskou jemností a parodující i sebeparodující artistností Shakespearovy komedie se skrývá docela prostý smysl: lidská přirozenost se nakonec vždycky vysměje nesmyslným zákazům a příkazům, strhne masku předstírané vážnosti, nelze ji potlačit žádným výnosem či nařízením, dokonce ani přísahou složenou ve jménu nějakého ideálu, jakkoli vznešeného.

     Jedinečná kvalita této komedie spočívá nejen v hýřivé bohatosti slovních hříček a oslnivé výmluvnosti, ale také v tom, že Shakespeare podrobuje tuto řečovou virtuozitu velmi tvrdé zkoušce. Jiskřivý slovní vtip je v jeho komedii konfrontován s němými umírajícími chudáky, s úplně jinou realitou, než je elegantní svět dvorských masek a kultivovaných konverzací. V žádné jiné Shakespearově komedii není řeč takto poměřována věčným mlčením smrti. Jako jediná z Shakespearových svátečních komedií nekončí tato hra závaznou komediální konvencí šťastného konce. Ten je v překvapivém závěru hry odložen o rok, to znamená, že  se odehraje, dojde-li k němu vůbec, až za hranicemi této komedie.

Datace vzniku hry: 1594-1595.

Texty: Kvartové vydání 1598, první folio 1623.

Prameny: Jedna ze tří her bez zjistitelných pramenů (zbývající dvě jsou Bouře a Sen noci svatojánské) vykazuje vlivy Sidneyho (zvláště jeho arkadiánských próz), Lylyho (zvláště jeho ornamentálního rétorického stylu nazývaného eufuismus), italské komedie dell´arte (především v postavách zchudlého šlechtice a chlubného vojáka Armada a pedanta Holoferna), dvorských masek (navarští pánové převlečení za Moskvany). Akademie založená čtyřmi navarskými pány připomíná novoplatónskou Akademii ve Florencii 15. století, Shakespeare byl téměř jistě ovlivněn knihou Pierra de la Primaudaye Francouzská akademie (L´Académie française, 1586). Předpokládanou existenci dramatické předlohy se pokusila dokázat Anne Bartonová ve studii o pramenech Marné lásky snahy (Times Litrerary Suplement, 24. 11. 1978). Touto předlohou podle Bartonové měla být hra Roberta Wilsona Přístipkářovo proroctví (The Cobbler´s Prophecy, 1589-1590). Tvrzení Anne Bartonové zůstává přes nesporné a zajímavé podobnosti obou her spíše podnětnou hypotézou než literárně historickým faktem.

Místo děje: Navarra, severní Španělsko.

Řeč: próza 35%. verš 65% (z toho rýmovaný verš 66%).

Délka hry:2758 řádků.

První inscenace: Marná lásky snaha byla s největší pravděpodobností hrána o Vánocích roku 1604. Konkrétní okolnosti první inscenace této hry nejsou známé. Žádná ze Shakespearových komedií neprošla tak strmou cestou od naprostého zavržení až po nadšené uznání. V Shakespearově době byla velice oblíbená, poté však upadla na celá tři staletí v nemilost kritiků i diváků a vlastně zmizela z anglického jeviště. Do roku 1835 – to znamená více než dvě stě let  –  se nehrála vůbec a v devatenáctém století byly v Anglii zaznamenány pouze tři víceméně neúspěšné inscenace hry. K divadelní rehabilitaci této komedie došlo až ve dvacátém století.

Edice a překlad: Tiskařem kvartového vydání hry byl William White, který v roce 1598 neměl ještě dostatečné řemeslné zkušenosti a jeho tisk je plný chyb nejrůznějšího druhu, interpunkce je velice ledabylá a chaotická, hodně písmen je vynechaných. Jak naznačuje titulní list, je první kvartové vydání opravenou a doplněnou verzí dříve existujícího, avšak nedochovaného textu. Existenci tohoto nedochovaného „špatného“ kvarta potvrzuje nejen titulní list, ale také několik míst, v nichž si text kvarta protiřečí. Dvojí textovou podobu hry dokazuje například zdvojení několika významných pasáží (v tomto překladu jsou kvartové verze uvedeny v hranatých závorkách). Ve shodě s moderními vydáními hry používá tento překlad logičtější varianty foliového vydání. O rozkolísanosti kvartového textu svědčí i nejednotné a kolísající označení komediálních postav. Armado vystupuje jako Vychloubač (Bragggart), Smítko jako Chlapec (Boy), Kotrba jako Venkovan (Clown), Holofernes jao Pedant (Pedant) a Nathan jako Kurát (Curate).

    První foliové vydání pořízené zkušeným tiskařem a kvalifikovanými sazeči pouze opravuje evidentní tiskové chyby kvratového vydání, sjednocuje pojmenování komediálních postav na vlastní jména a rozšiřuje text o závěrečná slova hry, která pronáší Armado: „Vy jděte tamhle, my tudy.“ Toto rozšíření textu nemusí být nutně Shakespearovo, je však scénickým pokynem, ukončujícím hru odchodem všech postav z jeviště. Z tohoto důvodu byla závěrečná věta v tomto překladu zachována.  

     Překlad vznikl v roce 1986 a poprvé vyšel jako součást edice Zdeňka Stříbrného (Komedie II., Odeon, Praha), posléze v roce 1999 (ELK a Euromedia Group-Knižní klub).